Napsali jste nám . . .
http://napsali-jste-n-m-.html

copyright © 2005 - 2019

Jak jsme se poprvé ocitli v Bulharsku

Byla jednou jedna dlouhá zachumelená zima, ve které se u dětí střídal zápal plic se zánětem průdušek, jak skončil jeden, začal druhý nějak jsme se z toho nemohli vykuckat. Po veškerých marných snahách posílit dětem imunitu více či méně chemickými přípravky, na otužování již bylo v horečkách dětí velice pozdě, rozhodli jsme se, že v létě zkusíme vyrazit k moři. Jednoduchou vylučovací metodou jsme se tak nějak shodli, že zkusíme Bulharsko. Dnešní oblíbenou metodou – co „nevygoooglím“ to nemám jsme si zadali do vyhledávače heslo „zájezdy Bulharsko“. Vyjela ohromná nabídka zájezdů....Chvilku jsme to probírali, zkoumali, propočítali na tři děti a dva dospělé a dospěli k názoru, že souhrnná částka je výše, než jsme doufali a bylo po plánování. Začli jsme vařit bylinkové čaje, kupovat hodně zeleniny a řekli si, že přeci moře není přeci žádný zázrak a že to zvládneme i bez něho. Uběhl nějaký týden a domem stále duněli různé druhy kašle. bylinky nebylinky. Jednu noc, když jsem vstávala dávat synovi léky a pak nemohla usnout jsem si tak říkala, že když člověk jede na hrad, přehradu či jiný výlet, že také hned nevolá do cestovní kanceláře....a tak proč to i s cestou k moři také nezkusit jen tak, sami. A nastalo nové „googlení“. Jak se tam dostat. Já nejsem řidič, takže jsem se rozhodli, aby si i manžel odpočinul a nemusel sedět za volantem, že využijeme nějakou z nabídek dopravy. Děti navrhli vlak. Tato fáze měla dvě fáze úleku, délka jízdy a cena....vzhledem k poměrům obojího jsme se rozhodli, že takhle teda né....Zkusíme letadlo. Bylo už dost blízko sezony, ceny letenek už byli tak nahoře, že násobit to pěti jsme se už snad ani nepokoušeli.....Smutně jsme si šli lehnout a kdoví, co se komu honilo hlavou. Několik dní o tom nikdo nepromluvil ani slovo. Pak se někdo odvážil navrhnout: „Nevydržíme to v autobuse?“ Cena byla docela přijatelná, sice hrozivě vypadajících 24 hodina na cestě, ale riskli jsme to. Autobus byl naštěstí poloprázdný, každý měl k dispozici téměř dvě sedadla, zastavovalo se každou chvíli, uteklo to a najednou jsme vystoupili a ucítili nádherný lehoučký vzduch vanoucí od černého moře.....